Tak já vám nevím, ale nějak úplně se mi to častější zveřejňování nedaří, což? Když mně přijde, že ten můj život v lednu je nějakej extra nudnej a fakt nevím, jestli byste zase chtěli číst o tom, jak mi pes hodil bobek před dveře od auta, nebo jak se mi zdálo o tom, že jsme vytvořili rodinnou hudební kapelu a po cestě Avií jsme se všichni jednotlivě vytráceli kamsi do lesů cvičit skladbu, abychom se zas večer sešli u auta a zahráli to společně Absolutně netuším, jestli jsme jako měli v plánu si tím vydělávat, ale rozhodně si to nechávám jako záložní plán

Jsem teď v takovým hibernačním stádiu, strašně mi chybí slunce a dostává se mi energie akorát tak na zachování životních funkcí. Nekecám, že kdybych nemusela občas s balíkama na poštu a dvakrát tejdně na trénink, tak bych snad z baráku nevylezla. Dřepím si tu jak žába na prameni, čučím do ohně nebo na ptáky na krmítku, čtu a snažím se zvyknout na to, že máme rok 2024. Což mi vlastně skoro nedělá problém, neb při tý svojí neaktivitě jsem snad ještě ani jednou nemusela použít datum. I když vlastně kecám, na ten kurz peněženek a polobotek, co bude příští víkend. Tam jsem rok zvládla, ale zas jsem zvrtala dny a celý jsem to posunula o týden dřív No prostě já Ale už je to vyřešený, všechno v richtiku a místa jsou, kdyby snad někoho svrběly ručičky

Jinak tady mám rozjetou jednu takovou malou novinku, kterou bych snad mohla představit příští týden… Jako já jsem chtěla už dneska, fakt jsem měla dobrou vůli, že do toho šlápnu a bude to venku, ale hodila mi do toho vidle moje lenost Teda, jako ne, že bych se k tomu nedokopala, to já zas jo, ale ono je to celý takový komplikovaný. Víte, co mám ráda na botách? Celkem dobře se fotěj Nemusím se kvůli tomu učesat, nemusím civět na ty vrásky, co mi zas přibyly, prostě jen sklopím čočku foťáku dolů a cvak, hotovo! Dokonce i to pozadí je paráda. Když už jsem po těch letech konečně přišla na to, že boty na trávě vypadaj debilně a že nejlepší je trochu industriální beton, nebo prostě naše dřevěný schody, tak je to paráda. Jen rukou odhrnu spadlej list, případně pusou odfouknu prach a tradá! Ale když jsem dneska zkusila vyfotit tu novinku, narazila jsem na několikero fakt blbejch překážek. Třeba nemáme doma jedinou ucházející stěnu! Na všech je něco, co na fotce oku nelahodí. Třeba police. Župan. Regál. Televize. Bordel. No strašný! Nakonec jsem jednu našla, která by jako s přimhouřeným okem byla celkem ucházející, ale víte vy co? Na ní zas nedopadá denní světlo!

Jasně, teď můžete namítnout, že jsem přeci jako klidně mohla jít ven, že jo?! Jenže, tady nastává ten kámen úrazu – tam byla strašná zima! A já ve svý hibernační fázi bych tam dozajista zmrzla a nemohla bych vám teď psát tyhle plky a ani bych neudělala tu fotku. A to byste určitě nechtěli, no ne? Takže to prostě odkládám na příští tejden a buď se oteplí, nebo vám to vyfotím nějak kreativně. Což mě musí ovšem nejdřív napadnout. A jak je vidno, nejlepší nápady mívám ve snu, takže si na to radši asi půjdu lehnout

Tak vám dám alespoň malej sneakpeak pod umělým světlem, takže nejspíš ani ta barva nebudu moc reálná

A běda tomu, kdo to uhodně, než to příští týden zveřejním, holoto jedna!

Hibernaci zdar a doufám, že nejsem jediná, kdo by se nejradši zavrtal do jeskyně a vyleze až v květnu