Dobře, dobře. Já vím, proč jsem si vybrala lukostřelbu. Je to naprosto skvělej sport a to hned z mnoha důvodů:
– Když chci, můžu trénovat úplně sama. Nikoho k tomu nepotřebuju, prostě si jen tak stojím venku a nikdo jinej mě neprudí.
– 

Když chci, můžu trénovat ve skupině. Stačí jen prostě jít na střelnici a hned se k někomu můžu přidat.
– Rozhodně se nezpotím, ani nezadejchám. Což je fajn, protože to teda nemám moc ráda.
– Nic k tomu nepotřebuju. Teda krom luku, šípů a terče. Ale žádný jiný vybavení netřeba. Nemusím mít nějakej drahej stroj, zimní stadion, led, kamarády, branky, vodu a loď, nic. Prostě nic.
– Můžu trénovat kdekoliv a kdykoliv. Což dost souvisí s bodem výše. Prostě popadnu to nutný minumum a můžu si jít zastřílet do lesa. Můžu si s sebou všechno vzít na dovolenou a trénovat na pláži na Korsice (což bylo mimochodem naprosto boží!)
– Lidi co se okolo tohohle sportu motaj jsou vesměs milý a příjemný. Žádný sportovní magoři.
– Vypadá to neuvěřitelně hustě a cool 🤭
Ale nehledě na všechny výše popsaný výhody, mi někdy teda přijde, že jsem naprostej magor, když jsem se do toho pustila. Proč nedělám nějakej sport, kterej se proboha provozuje v teple?
Když jsem se o víkendu strojila na závody a natáhla jsem na sebe enormních dvacet jedna kusů oblečení (plus dvě rukavice k tomu), silně jsem pochybovala o svým zdravým rozumu. A když jsem pak pozorovala Oliheň, která se nabalila úplně stejně a po nandání poslední vrstvy si vzpomněla, že na sobě nemá druhý fusekle, málem to se mnou smíchy švihlo 🤣 Vypadala totiž jak panáček Mischelin (to pro ty starší ročníky) nebo jako Kung Fu panda (to pro ty mladší), když se snažila ohnout 🙈 Silně mi to připomnělo dobu, kdy jsem byla těhotná a radši bych si nechala omrznout nohy, než si nandat fusky 🤣
Každopádně i přes tu neuvěřitelnou zimu, to bylo krásný a vlastně svým způsobem romantický. Trmácet se sněhem a občas si na něco vystřelit, hledat šípy ve sněhu a pak se chvíli nahřát u ohně, kterej produkoval tepla asi tolik, co můj zapalovač 🤭 Opíct si buřta, popíjet horkej čaj a studený pivo. Nadávat na to, jaká je zima a těšit se na teplo.
Úplně nejvíc úžasný na tom je, že mi vlastně nebyla zima! Nějakej podíl na tom teda asi bude mít to, že jsem se navlíkla do termolegínů, který jsou prakticky neprustřelný, na ně jsem natáhla zimní lyžařský kahloty a celý jsem to završila teplou sukní 🙈 Ale fakt! Mrzly jen prsty, protože luk ráda držím holou rukou. A sedm hodin v mínus deseti stupních jsem prostě zvládla krásně. Dokonce v softshelkách! Před odjezdem jsem si ještě vystřihla vložku z kombinace miralon/alobal, našla termoponožky, který mi dovolujou pohnout prstama a nezaškrtí mi krevní oběh a na ně narvala ještě jedny vlněný ponožky a tradá! Jako stát tři hodiny jako voják na stráži bych v tom teda nemohla, ale to nejspíš asi v ničem. Jakmile jsem se hejbala, tak nohy byly fakt krásně v teple. Haleluja!
Když jsme pak v neděli odpoledne usedali do Avie a modlili se, ať vyjedem ten zmrzlej kopeček a nemusí nás vyprošťovat někdo s traktorem, přišlo mi to celý vlastně jako naprosto skvělý dobrodružství. Takový to na co pak člověk ještě po letech vzpomíná, neustále o tom vypráví, žertuje, blblá, ale vlastně je na sebe (a já teda i na ty svoje děti!) hrdej, že to zvládnul a nevysrabil.
Takže já zůstanu u lukostřelby. I když se někdy musím navláct jak pumpa. Takovýhle výzvy by mi totiž šachy asi nepřipravily 🧡