Vizuální člověk

Jsem vizuální člověk. Vysoce vizuální. Co nevidím, to neexistuje. Včetně kytek, žadonících o kapku vody. Včetně prádla schovanýho v pračce. Včetně bordelu ve vedlejší místnosti. Včetně všech těch věcí, co bych dělat chtěla, ale nedělám…
 Jestli to mám od dětství, tak jsem musela svoje okolí otravovat hrou na schovku, kdy si prostě jen decentně položím dlaně na oči a voilá – zmizela jsem! Tak prostý to je
 A aby mi tahle nezmizel celej ten můj kraťoučkej život, musela jsem si udělat jednoduchou pomůcku. Protože všechny ty chytrý appky a nabouchaný diáře jsou mi víte k čemu? Úplně k prdu. Appku prostě a jednoduše neotevřu a zavřenej diář zkrátka položím na kraj stolu. A víte vy co? Zmizely! Jako vždycky!
 Takže jsem si vyrobila tenhle chytrej papír, kterej kraluje všem těm ostatním papirům, co na stole mám. A protože to je moje dennodenní práce, tak ty papíry neuklízím, ale mám je pěkně na kupičce na stole. A navrch trůní tenhle papír, kterej mi připomíná, co že to chci vlastně každej den udělat.
 Dennodenně na něm spočinu pohledem asi tak tisíckrát, takže reálně vzrůstá šance, že něco z toho skutečně udělám Tohle jediný na mě alespoň trochu funguje.
 No a jestli se odměňuju? Často tuhle otázku slýchám Ne, mě stačí to, že si můžu vybarvit to jedno pitomý políčko I když, jednu malou motivační berličku tam mám Slíbila jsem si, že jakmile vydržím patnáct dní v kuse kreslit, každej den alespoň něco malinkýho, budu si moct koupit plnící pero, který mám v košíku snad od podzimu ale jak je vidět, mám k tomu fakt daleko, protože zrovna kreslení zvládám sabotovat úplně nejvíc To bych snad musela mít na každej den zakázku, abych to zvládla. Ale o tom vám povypravím jindy
Jinak za leden jsem na sebe pyšná, ovšem únor se mi maličko rozsypal. I když, to se dá hodit na dovolenou, že jo? Byť jsem s sebou táhla kreslení, ukulel i fešácký legíny na cvičení, naprosto zvítězily knížky a já se nedokázala k ničemu donutit A tak chudáček únor vypadá trochu jako noty na buben
 Ale počkejte na březen! Ten bude určitě úplně vzornej a na jeho závěr se pochlubím tím slavným plnícím perem
 A teď mi řekněte, co v sebeorganizaci pomáhá vám? Ráda se nechám inspirovat A pokud snad žádnou berličku nemáte a pokukujete po ty mojí, feel free, je vaše! Jen si jí pěkně stáhněte, ať už ve verzi dvou měsíců na jednu A4 nebo pro ty, který do toho chtěj fakt šlápnout, tak jeden měsíc na stranu a v něm dvanáct řádků! Do toho já teda nejdu, protože jak tak koukám, tak i pět věcí denně je na mě moc
 Tož tak. A jdu kreslit, fakt!